Spory v rodině, vleklé pozůstalostí řízení s nejistým koncem nebo nevýhodný podíl na nemovitosti – to jsou situace, na které běžně narazíte při dědění. Jejich řešení přitom může být poměrně jednoduché – takzvané zcizení dědictví. Hodí se, když nechcete dědit, ale nechcete ani odejít s prázdnou. Jak na převedení dědického podílu?

Takzvané zcizení dědictví vám jako dědici umožnuje nakládat s vaším dědickým právem už v průběhu řízení o pozůstalosti, tedy ne až po jeho skončení. Jde jednoduše řečeno o situaci, kdy ještě než jako dědic oficiálně nabudete dědictví a stanete se skutečným vlastníkem zděděného majetku (například domu, účtů nebo podílů ve společnosti), můžete svůj dědický nárok „prodat“, darovat nebo jinak převést. Neprodáváte nicméně nějakou konkrétní věc z pozůstalosti (např. auto nebo nábytek), ale převádíte na někoho jiného svůj podíl na dědictví, tedy své právo. Ten, kdo takový dědický nárok získá (tzv. nabyvatel), se tak stane “novým” dědicem namísto vás. Přebírá nejen práva, tedy to, co z dědictví reálně získá, ale i všechny povinnosti, včetně odpovědnosti za případné dluhy zemřelého.

Zcizení dědictví je možné v průběhu celého pozůstalostního řízení, tedy od úmrtí zůstavitele až do skončení řízení o pozůstalosti.

Kdy je zcizení dědictví řešení

Zcizení dědictví se nejčastěji využívá v situacích, kdy dědic nechce nebo nemůže zděděný majetek sám vlastnit či spravovat, nebo dává přednost jistotě okamžité finanční částky před nejistotou a komplikacemi spojenými s dědickým řízením. Jde tedy o nástroj, který může výrazně urychlit a zjednodušit vypořádání pozůstalosti, pokud se za dědice najde vhodný zájemce.

To může být užitečné například v situaci, kdy vztahy v rodině nejsou ideální a kolem dědictví lze očekávat spory. Pokud tak nechcete být zataženi do nekonečných hádek o majetek, nabízí se možnost vyhnout se jim. V takovém případě svůj dědický podíl můžete převést v zásadě na jakoukoliv třetí osobu, třeba na jiného dědice, sourozence nebo investora, a dál už se do ničeho nezapojujete. Místo toho získáte předem domluvenou částku a „vystupujete ze hry“ dřív, než začnou problémy.

Někdy se dědic nechce zapojit prostě proto, že o majetek nemá zájem. Týká se to hlavně podílů na nemovitostech – třeba když máte zdědit jen jednu šestinu domu a víte, že se vám to nevyplatí řešit. V takovém případě dává větší smysl podíl převést na někoho, kdo už vlastní zbytek nebo se o dům chce postarat. To samozřejmě můžete udělat i po skončení dědického řízení, ale pokud se vydáte cestou zcizení dědického podílu, ušetříte si starosti a navíc za svůj podíl rovnou dostanete předem dohodnutou kompenzaci.

Rychlé peníze

Dědictví se dá zcizit i tehdy, když dědic potřebuje rychle peníze – třeba kvůli vlastním dluhům nebo investici. Místo čekání na konec dědického řízení, které se z naší zkušenosti může táhnout několik měsíců i let, je možné svůj nárok jednoduše prodat a mít peníze k dispozici hned.

Typicky se zcizení dědictví využívá i v situacích, kdy dědění podle zákona nepokryje celý okruh nejbližších, tedy se “nedostane na všechny”, například když zůstavitel žil před svou smrtí v domácnosti se svou partnerkou, se kterou ale nebyli manželé, ale zároveň měl děti, například jednoho syna, a nezanechal žádnou závěť.  V takovém případě nastává dědění podle tzv. zákonné dědické posloupnosti – po zemřelém bude dědit pouze jeho syn a družka by „odešla s prázdnou“, přestože se mohla významně podílet na budování jejich společného majetku, nemluvě o péči o svého druha. Takovou nerovnost je možné při uzavření smlouvy o zcizení dědictví vyřešit právě převedením dědických práv mezi synem a družkou.

Zároveň tato možnost poskytuje elegantní řešení, jak se vyhnout sepisování smlouvy o převodu každé jednotlivé věci po skončení řízení o pozůstalosti, což může být jak emočně, tak finančně a časově náročné. Na druhou stranu je vždy třeba důsledně uvážit také daňové dopady.

Jak na to

Zcizení dědictví má samozřejmě svá pravidla. Zaprvé mějte na paměti, že zcizit dědictví je možné pouze tehdy, pokud tento krok zůstavitel výslovně nezakázal například v závěti apod. Pokud však takové omezení neexistuje, vy jste dědicem a nechcete z nějakého důvodu dědictví nebo nějakou jeho část převzít (a zároveň nechcete dědictví odmítnout nebo se jej vzdát ve prospěch jiné osoby v rámci dědického řízení), můžete pak uvažovat o zcizení dědictví.

V případě, že najdete zájemce, který by místo vás vstoupil do vašich práv dědice, můžete s ním následně uzavřít smlouvu podle § 1714 občanského zákoníku. Taková smlouva musí mít formu veřejné listiny, tedy formu notářského zápisu sepsaného notářem. A pozor, nesmí se jednat o stejného notáře, který rozhoduje v daném řízení o pozůstalosti.

Pokud jde o smluvní typ, jedná se zpravidla o kupní nebo darovací smlouvu, ve které se jako dědic zavážete převést své dědické právo na někoho jiného. Můžete tak učinit prakticky kdykoliv v průběhu celého pozůstalostního řízení, tj. od úmrtí zůstavitele až do skončení řízení o pozůstalosti. Pozor ale, tento úsek je jasně ohraničený; smlouva uzavřená například ještě za života zůstavitele by byla neplatná a notář by k ní v pozůstalostním řízení vůbec nepřihlížel.

Cena dohodou

Dědictví můžete smlouvou převést na příbuzné, další dědice, ale i na libovolnou fyzickou nebo právnickou osobu, která dosud stála mimo pozůstalostní řízení, tedy i na někoho, o kom by zůstavitel vůbec neuvažoval jako o svém dědici. Podíl můžete převést bezúplatně, anebo za úplatu. Záleží na domluvě obou stran.

Cenu za převod (zcizení) dědictví určují zcela svobodně smluvní strany, tedy původní dědic (zcizitel) a osoba, na kterou chce dědictví převést (nabyvatel). Můžete se domluvit na ceně podle předpokládané hodnoty majetku v pozůstalosti, nebo si cenu stanovit formou paušální částky. Dědictví jde zcizit i za symbolickou částku, např. 1 korunu, třeba při převodu v rodině.

Zákon nestanovuje ani žádnou povinnost použít odhad nebo znalecký posudek, nicméně takový posudek vám může pomoci ujasnit si reálnou hodnotu pozůstalosti a může sloužit i jako argument při jednání o ceně. Pokud nevíte přesně, co všechno do dědictví spadá, je dobré si cenu ošetřit smluvně, například dodatkem, že cena může být upravena podle skutečné hodnoty dědictví, až bude známa.

Dluhům se vyhnout nedá

Pozor také na dluhy – zákon říká, že “původní” dědic stejně jako ten “nový” odpovídají za dluhy zemřelého společně. To znamená, že pokud měl člověk, po kterém byste měli dědit, nějaké dluhy (např. půjčku, nezaplacené daně apod.), může věřitel požadovat zaplacení jak po novém dědici, který vstoupil na vaše místo, tak i po vás jako původním dědici, nebo dokonce po obou zároveň. I tady se totiž bohužel uplatní heslo „jeden za všechny, všichni za jednoho“.

Pokud tak měl zůstavitel dluh ve výši 100 000 Kč a nový dědic (nabyvatel), který tento dluh zdědí, nemá peníze (protože třeba neuplatil tzv. výhradu soupisu), může věřitel žádat zaplacení celé částky bez dalšího i po vás jako původním dědici, i když jste dědictví už převedli. Pokud tuto částku však zaplatíte, máte právo tzv. regresu, tedy můžete ji následně vymáhat zpět od nabyvatele.

Tato úprava, jakkoliv možná na první pohled nespravedlivá, má jednoduché racio – má zabránit podvodům a cíleným machinacím s majetkem. Je nežádoucí, aby lidé převáděli dědictví na někoho, kdo nemá žádný majetek jen proto, aby se „zbavili“ odpovědnosti za dluhy. I proto zákon dává věřiteli možnost obrátit se na oba.

Zajíc nebo poklad v pytli

Smlouvu o zcizení dědictví je možné uzavřít také jako tzv. smlouvu aleatorní, jejíž výsledek, tedy co kdo získá nebo co kdo zaplatí, závisí na budoucí nejisté události. Jedná se o jakési “překvapení” pro kupujícího – až čas ukáže, jestli příjemné, nebo ne. Často totiž v řízení o pozůstalosti v době uzavření smlouvy nemusí být ještě úplně jasné, co všechno dědictví obsahuje. U dědictví se může například objevit nečekaný majetek (zapomenutý účet v zahraničí nebo investice, které raketově vystřelí), nebo naopak skryté dluhy, o kterých nikdo předem nevěděl.  Právě taková nejistota je pro tento typ smlouvy typická.

Ve všech těchto případech nese riziko nabyvatel, tedy ten, kdo dědictví od původního dědice přebírá. Pokud se později ukáže, že dědictví téměř nic neobsahuje a je tzv. bez hodnoty, případně že je zatížené dluhy, nabyvatel nemá nárok na vrácení peněz, snížení ceny ani změnu podmínek. Převzal nárok včetně všech nejistot a výkyvů a s tím musí počítat. I kdyby se dědictví nakonec ukázalo jako zcela bezcenné nebo dokonce záporné, smlouva zůstává platná.

Tento typ smlouvy může být výhodný pro původního dědice, protože se rychle zbaví všech rizik spojených s dědictvím a v ideálním případě za to ještě získá peníze. Na druhou stranu se tím ale zároveň vzdává případného zisku, pokud by se v pozůstalostním jmění později objevily finance či hodnotné věci, o kterých nevěděl. Pro nabyvatele je to tedy sázka na nejistotu, která může přinést zisk i zklamání.

Se smlouvou k notáři

Jakmile byla podepsána smlouva o zcizení dědictví, mají obě dvě strany (původní dědic i nový nabyvatel) povinnost co nejdříve informovat soud, který vede dědické řízení, konkrétně pověřeného soudního komisaře, tedy notáře, který má celé řízení o pozůstalosti na starosti.

V praxi za vás tuto oznamovací povinnost často zařídí notář, který smlouvu o zcizení sepsal, například tak, že sám informuje druhého notáře, který vede pozůstalost. Díky tomu má pozůstalostní soud (respektive notář) oficiálně potvrzeno, že k převodu dědictví došlo. S touto informací může dál pracovat – zapsat nového dědice místo původního a pokračovat v řízení podle nové situace.

Vedle zcizení dědictví se ale samozřejmě nabízejí i další možnosti, jak můžete ovlivnit osud majetku za života i po smrti, od darování majetku za života přes závěť či jiné pořízení pro případ smrti až po majetkové struktury, které vás doslova přežijí a mohou sloužit dalším generacím. Zcizení dědictví je také jednoznačně třeba odlišit od výše zmíněného odmítnutí dědictví – při odmítnutí se totiž dědic zříká svých práv bez náhrady a tato přechází na jiné dědice podle zákona či závěti. Naproti tomu při zcizení dědictví dědic svůj nárok aktivně převádí na konkrétní osobu podle vlastní volby, často právě za dohodnutou úplatu.