Světové vlády začínají v praxi naplňovat své závazky v oblasti boje s klimatickou změnou. Nezastupitelnou roli v tomto plánu sehrají firmy. Ty mění své obchodních modely a připravují se tím na novou, uhlíkově neutrální ekonomiku. Přechod na udržitelné fungování je už nyní významnou výhodou v byznysu a do budoucna bude i nutností.

Započatý proces transformace již těžko někdo zastaví a na jeho konci budou vítězové, přeživší, ale i oběti. Podniky, které tak doposud nečinily, si musejí začít klást ty správné otázky a hlavně se snažit na ně získat odpověď: Známe rizika svého podnikání spojená s životním prostředím či probíhajícími změnami ve společnosti? Víme, jak bude vypadat náš sektor za deset a více let? Máme informace, jakou dlouhodobou strategii zvolili světoví lídři v našem oboru? To jsou jen některé z nich.

Ve světě, zejména na Západě, který je opět před námi, proto již vidíme konkrétní výsledky úspěšných přechodů některých firem na udržitelné modely fungování. Takovým firmám se daří snižovat své náklady, lépe řídit rizika, mají jednodušší přístup k financím od bank, jsou atraktivnější pro investory, a zajišťují si tak do budoucna svoji relevanci na trhu.

O tom, že udržitelné modely podnikání nejsou doménou jen nějaké okrajové skupiny firem, svědčí i fakt, že se již více než jedna pětina největších globálních firem přihlásila k závazku dosažení nulových emisí uhlíku do roku 2050. Dohromady tyto společnosti představují tržby téměř 14 bilionů amerických dolarů.

Firmy budou muset v rámci ESG reportingu dokládat, jak jsou ekologicky i společensky zodpovědné. Na druhou stranu EU vyčlení na financování projektů podporujících udržitelnost bezprecedentní objem finančních prostředků.

Evropské miliardy na udržitelnost

Vynaložené investice do udržitelnosti a společenské odpovědnosti se totiž neztratí, ba naopak. U firem, které zatím udržitelnost vůbec neřeší, v budoucnu v důsledku vyššího tlaku regulace očekáváme negativní dopad na jejich ziskovost, v některých sektorech i v řádu vyšších desítek procent. Firmy, kterým se tedy podařilo úspěšně přejít na udržitelné obchodní modely již nyní, mají významnou konkurenční výhodu.

Firmám se navíc nabízejí zajímavé možnosti, jak získat na související projekty finanční prostředky. Evropská unie vyčlení na financování projektů podporujících udržitelnost bezprecedentní objem finančních prostředků, a to nejen formou zvýhodněných úvěrů, ale i dotací, například z právě připravovaných operačních programů na roky 2021+, zejména Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost, Modernizačního fondu či Národního plánu obnovy. Takové projekty je ale třeba začít promýšlet a připravovat již nyní. Prostředky půjdou například do projektů zaměřených na energetickou účinnost podniků, hospodaření s vodou, výzkum, vývoj a inovace či na řešení otázek oběhového hospodářství.

Povinný reporting o udržitelnosti pro firmy

I když mohou firmy počítat s významnou podporou, na druhou stranu si ale také Unie na otázku udržitelnosti více došlápne. Největší evropské společnosti, takzvané subjekty veřejného zájmu, data k udržitelnosti (ESG reporting) vykazují již od roku 2018. Metodik, které k tomu využívají, je však více a významné rozdíly jsou i co do přesnosti aplikace konkrétních metrik. Publikovaná data jsou v důsledku obtížně srovnatelná. To vedlo k přípravě sjednocených pravidel a rozšíření okruhu povinných subjektů.

Podle aktuálně připravované směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) bude proto ESG reporting od finančního roku 2023 povinný pro všechny firmy, které splní alespoň dvě z následujících tří podmínek: mají více než 250 zaměstnanců, obrat přes 40 mil. EUR, aktiva přes 20 mil. EUR. Od roku 2026 pak budou muset data vykazovat i menší společnosti kótované veřejně na burzách. V Unii se to bude týkat až 50 tisíc firem, které tvoří dohromady cca tři čtvrtiny celkového obratu v EU.

Podniky budou muset mimo jiné prokazovat kvalitní přehled o společenské odpovědnosti celého svého dodavatelského řetězce, a to nejen v oblasti životního prostředí, ale například i lidských práv. Nová směrnice přinese i další změny, kterými budou třeba povinný audit těchto dat nebo jasně daná forma zveřejnění.

Udržitelnost – výzva i pro malé a střední podniky 

Požadavek na reporting dat může přitom představovat výzvu i pro malé a střední podniky u nás. Pro naprostou většinu z nich se sice v současné chvíli o přímé legislativní povinnosti neuvažuje, avšak přímá povinnost, kterou budou mít například jejich velcí odběratelé, na ně skrze obchodní vazby nepřímo dopadne.

Druhý směr tlaku na reporting ESG dat, který i malé a střední podniky reálně pocítí, bude přicházet od bank a dalších finančních institucí. Evropský orgán pro bankovnictví totiž po těchto institucích požaduje, aby od konce letošního června zahájily hodnocení ESG rizik klientů žádajících o úvěry. Měly by tak u svých žadatelů nově kontrolovat expozici vůči ESG faktorům a vhodnost nastavených strategií pro zmírňování jejich dopadu.

Firmy s ekologicky či sociálně neudržitelnými modely budou tedy finanční instituce čím dál méně ochotné úvěrovat. Stejně tak to začíná vypadat i u pojišťoven; takové firmy do budoucna těžko pojistíte, případně velmi draze.

A v neposlední řadě je stále více cítit i tlak ze strany samotných spotřebitelů. Generace mileniálů a generace Z si vzaly téma ochrany klimatu za své a podle svého životního postoje mění také zásadně návyky. Udržitelnost hraje velkou roli v tom, kde a co nakupují či u koho se nechají zaměstnat.

Přechod na udržitelné modely v podnikání se tak z nadšenecké iniciativy rychle přesouvá do roviny nutné povinnosti, a to nejen z regulatorního pohledu, ale i z pohledu obchodního a ekonomického. Mnohé firmy se budou muset s touto výzvu tak jako tak poprat, můžou to ale vnímat také jako příležitost přejít na udržitelný obchodní model s podporou veřejných zdrojů.

„Zelené“ veřejné zakázky

Samostatnou kapitolou vedle ESG reportingu jsou potom kritéria společenské a environmentální odpovědnosti obsažená v podmínkách veřejných zakázek. Jde o nástroj v praxi již využívaný v některých evropských zemích, který bude i v našich podmínkách nabývat na významu. Subjekty, které budou chtít v budoucnu dodávat třeba státu, tak budou i touto cestou motivovány k tomu, aby byly schopny nabídnout udržitelný produkt či službu.

Příklady mohou být pořízení kancelářského nábytku vyrobeného z udržitelně získaných a zpracovaných materiálů, nákup biologicky odbouratelných jednorázových příborů pro venkovní akci pořádanou městem či dodávka reprezentačních předmětů úřadu z tzv. upcycled materiálů vyrobených při zajištění sociálního rozměru výroby.

Řada veřejných zadavatelů, kteří jsou povinni realizovat veřejné investice postupem podle zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), již začala využívat prvky „odpovědného zadávání“, včetně těch environmentálních a cirkulárních. Prosté hodnocení nejnižší nabídkové pořizovací ceny je stále častěji nahrazováno hodnocením podle „nákladů životního cyklu“, což je jedním ze základních prvků udržitelného zadávání. Stále ale nelze mluvit o razantní změně v širších řadách veřejných zadavatelů.

Novela ZZVZ přitom od ledna 2021 zavedla mezi základní zásady povinnost zadavatelů zohledňovat principy sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a inovací, a to bez ohledu na hodnotu zadávané veřejné zakázky. Podpora cirkularity skrz veřejné zakázky je zatím v České republice spíše na začátku. Je třeba dopracovat metodiky a konkrétní doporučení orgánů či subjektů, na které by se mohli zadavatelé jednoduše spoléhat.

Klíčové kontakty pro služby v oblasti ESG:

HAVEL & PARTNERS spolupracuje v oblasti poradenství k udržitelným firemním strategiím a reportingu exkluzivně s poradenskou společností One Advisory.