Snoubenci si v den svatby slibují (jak sami sobě, tak tomu druhému), že spolu budou žít šťastně až do smrti. Co se děje poté, když daný slib skutečně dodrží? Smrt jednoho z manželů pak pro druhého z páru vedle osobních a emočních dopadů přináší zásadní změny i v právní a majetkové sféře.

Uzavřením manželství stvrzujete nejen společnou lásku a závazek být spolu v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství či chudobě, ale tímto okamžikem vzniká zároveň i společné jmění manželů (SJM). Jeho součástí je vše, co jste získali (oba nebo i jen jeden z manželů) za trvání manželství, vyjma několika skupin výjimek.

Mezi tyto výjimky patří např. darované či zděděné věci – pokud tedy manžel zdědí po tetičce vilu v Praze na Ořechovce, pak tato nemovitost do SJM nespadá. Dále se do SJM neřadí ani věci sloužící osobní potřebě (třeba oblečení, boty, hygienické potřeby atd.), nebo to, co nabyl jeden z vás právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví (tzv. transformace – typicky, když jeden z manželů prodá věc, kterou zdědil). Pozor, součástí SJM naopak ale už je zisk z výhradního majetku jednoho z manželů.

V případě smrti jednoho z manželů se nejprve řeší otázka vypořádání společného jmění manželů, až pak se řeší, jak se rozdělí majetek z pozůstalosti mezi dědice.

Toť na první pohled jednoduchá zákonná dikce, v praxi však vyvstává celá řada problémů ohledně SJM a aplikace těchto pravidel na konkrétní situace. Např. zmiňovanou otázku zisku z výlučného vlastnictví jednoho z manželů dosud judikatura spolehlivě nevyřešila. Není tedy jisté, jestli je ziskem, který se má stát součástí SJM, např. rozdíl mezi inkasovaným nájemným z výlučného bytu a vynaloženými náklady na tento byt (ostatně obtížné by bylo také určit, k jakému momentu by se měl výpočet provést). Jisté ani není, zda se součástí SJM má stát třeba i zvýšení hodnoty výlučného majetku v průběhu manželství či aktivní rozdíl mezi náklady na pořízení výlučné věci a částkou utrženou v průběhu trvání SJM za její prodej. Již jen samotné stanovení toho, co se bude vypořádávat jako SJM, tedy přináší v praxi řadu problémů a praktických těžkostí, a to právě i v případě případného řízení o pozůstalosti.

Nejprve SJM, pak dědictví

Ač to může znít poněkud zvláštně, principem SJM je to, že každou majetkovou hodnotu vlastníte oba s manželem či manželkou celou, matematicky vyjádřeno ze 100 %. To je zásadní rozdíl proti podílovému spoluvlastnictví, kde se spoluvlastníci musí dělit o celek tak, aby součet všech podílů dal 100 %.

V případě smrti jednoho z manželů se pak v řízení o pozůstalosti přednostně nejprve řeší otázka vypořádání SJM, tedy primárně, co do SJM vůbec patří, a sekundárně, co ze SJM připadne na pozůstalého manžela a bude se tak dělit mezi dědice. Je to logické, zesnulý manžel sice vlastnil celé SJM, ale totéž platí i o manželovi pozůstalém.

Jak se nakládá se jměním zesnulého manžela, ovlivní nejen to, jestli jste jako manželé nějakým způsobem modifikovali či dokonce eliminovali společné jmění, ale vliv bude mít i to, zda zesnulý manžel sepsal závěť.

Dědictví Boháčových

Postup si můžeme prakticky ukázat na jednoduchém případu rodiny Boháčových. Pan a paní Boháčovi jsou manželé, mají spolu dvě děti. Neuzavřeli žádnou SJM modifikující smlouvu, ani nesepsali závěť pro případ smrti. Pan Boháč bohužel náhle zemře.

Vypořádání majetku se bude v takovém případě řešit čistě podle zákonných pravidel. Pokud případ nebudeme komplikovat žádnými v úvahu přicházejícími zádrhely typu vnosů z výlučného majetku do SJM či naopak, disparitou podílů na SJM, ani výlučným majetkem pana Boháče, majetek manželů se v první fázi (vypořádání SJM) rozdělí na poloviny. Manželce tak připadne polovina SJM a polovina připadající na pana Boháče půjde dál do řízení o pozůstalosti. V jeho rámci se pak tento díl rozdělí rovným dílem mezi dědice první třídy, kterými jsou právě manželka a děti. Ve výsledku tak paní Boháčová získá 4/6 celkového majetku a každému z obou dětí připadne 1/6 z celku.

V případě smrti jednoho z manželů se ale můžeme setkat s různými variantami právních majetkových konstelací, resp. i kombinacemi variant. Jak bude naloženo se jměním zesnulého manžela, ovlivní nejen existence a druh modifikační smlouvy, ale také pořízení pro případ smrti (typicky závěť) či pokyny zůstavitele, jak má být naloženo s jeho majetkem, popř. konkrétní majetkovou hodnotou pro případ jeho smrti.

Z právního hlediska pak ani není relevantní, zda spolu manželé v době úmrtí jednoho z nich udržovali společnou domácnost, či obecně, jak vypadal jejich vztah. Zásadní je samotná existence manželství a forma manželského majetkového režimu. Nicméně si lze zcela jistě představit, že kvalita vztahu mezi manžely bude hrát zásadní roli při sepisování závěti.

Modifikační smlouva a závěť

Jak bylo již zmíněno, SJM lze již za života upravovat tzv. modifikační smlouvou. Manželé mohou společné jmění zúžit o vybrané konkrétní či druhově určené položky nebo naopak rozšířit (rovněž konkrétně či druhově), sjednat si režim oddělených jmění (což fakticky znamená, že SJM vůbec nevznikne nebo již nebude do budoucna existovat) či sjednat výhradu vzniku společného jmění ke dni zániku manželství. To vše má pak vliv rovněž na vypořádání pozůstalosti.

Z pohledu dědického práva patří manželé do první a druhé dědické třídy. Je zřejmé, že zákon poskytuje manželům v řízení o pozůstalosti jednu z nejsilnějších pozic. S výchozí pozicí pozůstalých ale může zásadním způsobem zamíchat právě závěť. Bez řádné úvahy a potřebných informací přitom můžete závětí dosáhnout výsledku, který jste ani nezamýšleli.

Například pokud nechcete v závěti řešit majetek jako celek, ale jen jeho část (např. nemovitý majetek), je následné řízení o pozůstalosti řešeno jak podle dědických tříd a zákonných pravidel, tak podle sdělené vůle zůstavitele. V kombinaci s existencí SJM (v zákonném či smluvně upraveném, ale nezrušeném režimu) pak jde leckdy o poměrně komplikovanou záležitost, kdy vznikají nefunkční „spoluvlastnická společenství“ na nemovitosti, která vedou k dalším sporům.

Pro řízení o pozůstalosti je třeba přihlížet a respektovat vůli zůstavitele, tedy jeho pokyny či přání, jak se má s majetkem nakládat. To může poměrně zásadně komplikovat a limitovat řešení dělení majetku mezi dědice i v situaci, kdy je mezi nimi shoda (mají-li jinou představu o rozvrhu majetku než zůstavitel).

V takovém případě může paradoxně SJM pomoci. Dohoda dědiců s pozůstalým manželem (který může a nemusí být zároveň jedním z dědiců) o vypořádání SJM jako jeden z možných způsobů (dalším je rozhodnutí soudu, není-li mezi dědici shoda) vypořádání SJM v řízení o pozůstalosti skýtá určitý prostor pro dohodu dědiců o majetkovém uspořádání.

V rámci vypořádání SJM se totiž uplatňují obecná pravidla pro vypořádání dle občanského zákoníku. Ani v řízení o pozůstalosti není proto vyloučeno např. uplatnění disparity podílů na SJM, kterou je možno na základě dohody dědiců a pozůstalého manžela určit, že podíl zesnulého manžela na SJM je větší či menší než 50 %, a které konkrétní majetkové položky budou předmětem dělení mezi dědice v další fázi.

V této souvislosti je vhodné zmínit, že oproti vypořádání SJM (např. v souvislosti s rozvodem) zákon nicméně neumožňuje při vypořádání SJM v řízení o pozůstalosti rozhodnutím soudu zohlednit vnosy z výlučného majetku jednoho z manželů do SJM.

Myslete dopředu

Je tedy zřejmé, že byť zákon obsahuje jak pravidla pro rozsah SJM, tak i pro jeho vypořádání v případě jeho zániku smrtí, i pro tyto případy platí, že jejich aplikace v konkrétních případech může způsobit řadu nejasností a problémů.

Ty se mohou objevit nejen v případě, kdy jste jako manželé spoléhali na neutuchající lásku a pouze základní zákonnou úpravu a SJM jste nijak nemodifikovali, popř. jste ani nepořídili o svém majetku závěť, ale i v případě opačném. Z praxe je nám známá řada případů ne zcela ideálních formulací modifikačních smluv (typicky zúžení SJM o vybrané, druhově určené položky), tak i případy nikoli ideálních závětí.

Není pak vyloučen zrod poměrně komplikovaného případu nejen pro notáře, ale i pro samotné účastníky řízení o pozůstalosti včetně pozůstalého manžela, který mnohdy přeroste v mnohaleté spory.

Je tedy zcela namístě mít preventivně pod kontrolou jak rozsah SJM (modifikační smlouvou na míru), tak pravidla dědění (např. správně pojatou závětí). V mnoha ohledech to pak ulehčí náročné situace milované manželce či manželovi ve chvíli, kdy přijde o vás jako životního partnera.